svišt horský-Vědecká klasifikace
16. března 2009 v 13:49 | Shina
|
Svišť horský
Říše: | živočichové (Animalia) |
Kmen: | strunatci (Chordata) |
Podkmen: | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída: | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída: | savci (Mammalia) |
Řád: | hlodavci (Rodentia) |
Podřád: | veverkovci (Sciuromorpha) |
Čeleď: | veverkovití (Sciuridae) |
Rod: | svišť (Marmota) |
Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) info
16. března 2009 v 13:45 | Shina
|
Ondatra pižmová
Ondatra pižmová:
Náš největší hraboš. Má ze stran nápadně zploštělý, lysý a drobnými šupinkami pokrytý ocas, jen o málo kratší než tělo. Při plavání plní funkci kormidla. Pohyb ve vodě ondatře usnadňují i tuhé brvy na zadních chodidlech, plovací blány mezi prsty však nemá. Základní zbarvení je svrchu kaštanově hnědé až šedohnědé, břicho má světlejší žlutohnědý až šedohnědý odstín. U samců jsou u řitního otvoru velké pachové žlázy, samice mají 5 párů mléčných bradavek.
Rozšíření
Pochází ze Severní Ameriky, kde žije od Aljašky po Mexický záliv.
V letech 1905-1906 bylo vypouštěno několik párů na břehu rybníka u Staré Huti u Dobříše a možná i jinde na panství Colloredo-Mansfeldů (např. u Padrťského rybníka v Brdech či u východočeského Opočna). Zakrátko se rozšířila nejen v Čechách, ale i do sousedních států a dnes v Evropě chybí pouze ve Skandinávii, na britských ostrovech a na jihu kontinentu. Původní obavy z neočekávaných škod se ukázaly jako liché a ondatra se bez větších problémů stala běžnou součástí našich mokřadních ekosystémů.
Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání
Sysel obecný (Spermophilus citellus) info
16. března 2009 v 13:42 | Shina
|
Sysel obecný
Sysel obecný:
Vyznačuje se kratším tělem na nízkých nohách, přiléhavým osrstěním (vypadá štíhlejší) a nedlouhým, přiléhavě osrstěným ocasem. Také zadní chodidla má z velké části pokryta chlupy. Zbarvení je na hřbetě žlutohnědé, rezavohnědé nebo pískově šedožluté s nejasnými světlými skvrnami, spodina těla bývá jednobarevně žlutá, jenom brada, krk a také úzké proužky kolem velkých černých očí jsou bílé. Ušní boltce jsou malé, jen částečně vystupující ze srsti.
Rozšíření
Vyskytuje se v jihovýchodní a střední Evropě (nejvíce na západ zasahuje do Čech) a dále i v Malé Asii. Do střední Evropy pronikl zřejmě poměrně pozdě, můžeme-li soudit podle materiálů z archeologických nalezišť, pak až v nejrannějším středověku. Během posledních několika desetiletí však na mnoha místech vymizel a jeho výskyt získal silně ostrůvkovitý charakter.
Zatímco v 50. letech 20. století obýval kulturní step téměř všude v nižších až středních polohách ČR (do 500-700 m n. m.) a byl pronásledován jako zemědělský škůdce, nyní se řadí k našim nejvzácnějším savcům. Počet známých současných lokalit nepřevyšuje tři desítky a stále ubývá. Jsou ostrůvkovitě rozmístěny v západních, severních, středních i jižních Čechách a na střední i jižní Moravě. Příčiny nápadného ústupu nejsou zcela zřejmé, bezpochyby jde o důsledek působení řady faktorů počínaje proměnami v charakteru krajiny a konče změnou zemědělského hospodaření (velkoplošné kultury, zarůstání cest, mezí a úhorů), opomenout nelze ani možné vnitrodruhové příčiny (např. oscilace areálu).
Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání
Sysel obecný (Spermophilus citellus)
16. března 2009 v 13:41 | Shina
|
Sysel obecný
Vydra říční (Lutra lutra) info
16. března 2009 v 13:38 | Shina
|
Rejsek horský
Vydra říční:
Je přizpůsobena k životu ve vodě. Její protáhlé válcovité tělo klade při plavání menší odpor a dlouhý (asi 50 % délky těla), u kořene zesílený svalnatý ocas slouží jako kormidlo. Nohy má krátké, nepříliš vhodné k rychlému pohybu po zemi, a mezi prsty opatřené plovací blánou. Ušní boltce se ukrývají v srsti, nosní a ušní otvory pod vodou uzavírá zvláštní záhyb kůže. Srst je velmi kvalitní, přiléhavá a s jemnou a hustou podsadou, na břiše připadá na 1 cm2 téměř 50 000 chlupů. Zbarvení je převážně kávově hnědé, pouze krk a spodní část těla mají světle šedivý až bílý odstín. Dlouhé hmatové chlupy na čenichu umožňují orientaci v kalné vodě či při prolézání nor. Samice mají 2-3 páry mléčných bradavek.
Rozšíření
Obývá celou Evropu a značnou část Asie po severní Írán, Přední i Zadní Indii a některé ostrovy (Sumatru, Tchaj-wan, Japonsko).
U nás byla hojná do počátku 20. století, avšak neúprosné pronásledování pro kožešinu i škody na rybách, a posléze regulace a znečištění řek téměř způsobily její vyhubení. Až během posledních dvou desetiletí její početní stavy opět vzrůstají a postupně se navrací do míst, odkud vymizela. Hlavně těžiště výskytu leží v pásmu hor a pahorkatin od Českého lesa přes Plzeňsko, Šumavu a jihočeské pánve na Českomoravskou vrchovinu, místy žije na Ohři, v severozápadních Čechách, na Podorlicku, na Dyji a v moravských Karpatech, přinejmenším migrující jedince však lze už zastihnout kdekoliv na vhodných tocích.
Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání
Rejsek horský (Sorex alpinus) info
16. března 2009 v 13:34 | Shina
|
Rejsek horský
Zde hledá